V něčem má hnutí HAES pravdu - je třeba snížit stigmatizaci obézních a hmotnost sama o sobě opravdu není přesným ukazatelem zdraví. Např. je zdravější mít mírnou nadváhu než podvýživu, stejně tak BMI nám nic neříká o zdraví u sportovců apod. Pokud ale příznivci HAES tvrdí, že zdraví je nezávislé na naší velikosti, neříkají pravdu.
Např. ve studii z Velké Británie (Caleyachetty, 2017) sledovali20 let 3,5 miliónu původně metabolicky zdravých lidí (bez dyslipidémie, hypertenze a cukrovky) a zjistili, že u těch s obezitou (BMI > 30) bylo o 50 % vyšší riziko ischemické choroby srdeční a dvakrát vyšší riziko srdečního selhání než u osob s normální hmotností (BMI 18,5-25)! Metabolicky zdravý obézní je zdravý pouze dočasně a rizika nadbytečné tukové tkáně se projeví po vyčerpání funkčních kapacit (ty máme každý jinak velké díky genetice).
Další koncept, který může zlehčovat rizika obezity, je tzv. FIT FAT, tedy tvrzení, že raději být aktivní obézní než UNFIT UNFAT, tedy člověk bez kondice s normální hmotností a sedavým způsobem života. Např. ve Švédsku (Högström, 2016) zkoumali 1,3 miliónu mužů a zjistili, že fyzická kondice byla asociována s nižším rizikem úmrtí ze všech příčin u osob s normální hmotností a nadváhou, ale NE U OBÉZNÍCH! UNFIT osoby s normální hmotností měly o 30 % nižší riziko úmrtí než FIT obézní. Obézní tedy nemusí zvýšená zdravotní rizika dostatečně kompenzovat tím, že budou v lepší fyzické kondici.
Obezita NENÍ benigní a sama o sobě zvyšuje rizika metabolických, kardiovaskulárních i onkologických onemocnění, představuje vyšší zátěž na pohybový aparát a zvyšuje riziko úmrtí.
Proto bych doporučil hnutí HAES přejmenovat na „Happy at every size“, které zkratku vystihuje přesněji. Naprosto souhlasím s tím, že si každý zasloužíme být šťastní při jakékoliv velikosti. O zdraví to ale prokazatelně neplatí.